Historický skvost společnosti e-Finance, a.s., Zámek Račice, se stal koncem léta kulisou pro natáčení televizního psychologického filmu. Zámecké prostory ovládl štáb významného režiséra a herce Jiřího Stracha. Krátce po polední pauze jsme si s úspěšným režisérem popovídali o tom, co ho inspirovalo k tomuto projektu, jaké výzvy přináší natáčení na historických místech a co mohou diváci od jeho nového filmu očekávat. Připojte se k nám a nahlédněte do světa tvorby jednoho z nejvýznamnějších českých režisérů současnosti.
Dobrý den pane režisére, proč jste si vybrali pro natáčení právě okolí Brna?
Mám Brněnsko hrozně rád, protože tady už točím někdy od roku 2012. První věc, kterou jsem točil v kraji, je pohádka Šťastný smolař – na Pernštejně a okolí. A pak jsem se na jižní Moravu vrátil s třemi sériemi seriálu Labyrint. To je třikrát sedm dílů. Chápete, 21 dílů, to je pořádný masakr. A k tomu ještě vlastně film Osmy s Ivanem Trojanem v hlavní roli, který jsme točili v Brně. To je velký objem práce, kus života. Takže já už jsem vlastně trochu Brňák.
[SMÍCH]
A film Máma opět vzniká pod brněnským studiem České televize, takže mělo smysl, abychom to všechno točili v lokacích v okolí Brna.
Zámek Račice jsem neznal, byť jsem sem před lety jezdil do Nemojan za jedním kamarádem, ale tady na zámku jsem nikdy nebyl.
Je úžasné, že někde na zapadlém kopci najdeme ztracený krásný zámek. A musím ocenit obrovskou vstřícnost majitelů, to znamená hlavně firmy e-Finance, že nás tady nechávají s takovou laskavostí a vstřícností točit. Málokdy zažíváte, že majitelé jsou vůči vaší práci takhle vstřícní. A dál mě fascinuje, jak se to tu renovuje. Finance jsou sypané do něčeho, co má smysl, co tady nezůstane jenom pro nás, ale co tady bude pro budoucí generace. Tenhle druh filantropie je mi osobně strašně sympatický: že kdo ty prachy má, umí je vydělat, tak je umí i investovat zpátky. Ne, že by si kupoval nový mercedes, jachtu, nový ostrov v Karibiku. Ale prostě vrací peníze zpátky do historie a do renovace něčeho, co tady bylo dávno. Takže za prvé velké poděkování firmě EFI a za druhý velký kompliment EFI, že tímhle způsobem uvažují. Klobouk dolů.
Tak to moc děkujeme.
Rádo se stalo, jenom říkám to, co vidím.
Ale stejně bych se asi zeptal, proč právě Zámek Račice? Nebylo v okolí něco lepšího? Zámek ve Slavkově či nějaké přívětivější místo?
Ono se to potkávalo se scénářem, protože na zámku hrajeme dětský domov. Ne úplný pasťák, ale domov pro děti bez rodičů, pro odložené děti z konce osmdesátých let. A tyhle ústavy často byly na nějakém druhu zámku.
Hledali jsme navíc lokaci, která není ještě úplně opravená. Když se zámkem projdete, tak ještě vidíte fragmenty té předchozí doby. Naštěstí, ještě EFI nemá tolik peněz, aby to během půl roku stihli všechno opravit, což se nám strašně hodí.
[SMÍCH]
Myslím, že kdybych přijel za rok, tak už by lokace nebyla využitelná, nebyla by pro můj film možná. To znamená, přesně tohle jsme hledali, takovou ještě určitou závadnost v částech zámku. Natáčení vyžaduje fragmenty byvšího komunistického režimu, který neměl úctu ke stavbám tohoto typu, plundroval je, ničil je, dehonestoval či kradl jim v podstatě duši.
Tady ještě zůstávají zbytky papundeklového obložení, které jsou hřebíky přibité na původní nádherný dřevěný interiér. Naprosto necitlivě zasazené věci od vypínačů až po ústřední topení. Pomohlo nám, že naši architekti a kluci, co staví dekorace, s doděláním vlastně měli minimum práce. My jsme rozvěsili jenom pár nástěnek s nápisy: Se Sovětským svazem na věčné časy, Rudý pionýr, Hrdina socialistické práce. Zkrátka kecy tohoto druhu. Takže v tomto to bylo skvělý.
Super. A to přímo Vy jste inicioval tady toto rozhodnutí a volbu Zámku Račice?
Ne, ne, ne.
U filmu to funguje takhle: filmoví architekti nebo lokační si přečtou scénář a na základě zadání režiséra se rozjedou nafotit možné lokace, prostředí. Důležitá je i ochota majitelů. Samozřejmě někdy vhodná lokace vůbec není k dispozici. Pokud bychom někam přijeli a majitelé by řekli ne, my tady filmaře nechceme, máme smůlu.
A ještě je tady výborné, že je tady hospůdka, už zrenovovaná, To je první, jako do čeho EFI zainvestovalo, pension, hotel s restaurací. Šetří nám to čas.
Navíc je tady výborný pivo. Takže po natáčení nebo v polední pauze se těšíme na skvělou dvanáctku.
[SMÍCH]
Na to jsem se právě chtěl zeptat. Takže naše EFI Dvanáctka Vám chutná?
No, je to líbivý pivo. V tomhle jsem Pražák, že jo. Mně prostě koluje v žilách plzeňská krev, respektive plzeňské pivo, můj vkus je zkrátka dán plzeňským Prazdrojem. Nicméně jsem koštnul EFI Pívo a musím říct: jako jo.
[hmmmm]
Uměl bych udělat pár škopků.
[SMÍCH]
Dobře, super a tohle můžeme taky použít?
Jasně.
[SMÍCH]
Samozřejmě všechno, co říkám.
Zajímalo by mě, když jsme u toho pití, využíváte i cateringu právě tady naší společnosti Zámku Račice, nebo máte svou externí cateringovou společnost?
Já vlastně ani nevím, protože jako režisér mám tolik práce, že ani nemám moc čas jíst.
Jejda až tak?
Ani chodit se někam dívat, jestli nám tady stojí někde catering. Ale jak teď v polední pauze točíme tento rozhovor, rozhlížím se a támhle vidím, jak si můj štáb nosí z restaurace jídla a vypadají moc moc spokojeně. Vypadají možná až tak spokojeně, že vždycky po polední pauze je musím nastartovat z únavy, aby se jim zase chtělo točit. Dávejte mému štábu poloviční porce, prosím vás, ať nejsou tak přežraní, páč no… pak nejsou výkonní. [ŘEČENO VÁŽNĚ] [SMÍCH]
Dobře, takže je tady o Vás dobře postaráno, jak slyším?
Já si myslím, že velká spokojenost.
[SMÍCH]
To jsme rádi.
A když jsme tak začali ohledně toho Brna, tak objeví se v tom filmu i nějací brněnští herci nebo herečky. Můžete tohle sdělit?
Tak v hlavních rolích je Sophie Šporclová, což je dcera od Báry Kodetový a Pavla Šporcla, je skvělá talentovaná herečka, je tam Elizaveta Maximová. Pavla Kříže tady dneska máme, máme třeba i Petra Jeništu nebo Lenku Krobotovou či Olda Navrátil tady bude hrát.
A samozřejmě v těch menších rolích pak se někdo z Brna objeví. Nicméně Pavel Kříž je rozený Brňák, byť už je to dneska Kanaďan.
Takže ano, objeví se i někdo z Brna, to rozhodně.
To je super. Nakousnul jste to, že jste rozený Pražák a jak vnímáte tady tu rivalitu Praha versus Brno?
Já mám strašně rád takový to anekdotový.
Jistě znáte, jak jde chlap kolem tý kašny v noci na Zelňáku a říká: „Nepij z teho, chčijó do teho.“
Pražák odpoví: „Co říkátééé?“ – a odvětí Brňák: „Abys pil pomalu, že je to studené.“
[SMÍCH]
Samozřejmě to vnímám, jako nadsázku. Je to taková rivalita, prostě jako Sparta a Slávie, legrace.
Ale já opravdu Brno mám rád, mám rád zdejší lidi, protože mají mnohem otevřenější srdce než v Praze, což vidíme v průběhu natáčení. V Praze jsou všichni takoví zakabonění – a přijedete do Brna, projdete se takhle večer po Jakubáku, všechny hospody otevřený, hosté vyvalení venku, prostě dobrá nálada, krásná atmosféra, žádných moc turistů.
Jak jsem říkal na začátku, já su vlastně trochu Brňááák.
A jaké jste měl tohle léto? Hodně pracovní?
Já jsem teď měl dvouletý zápřah, kdy jsme točili seriál Lovec.
Pak jsme vytvořili miniserii Docent 2, ta se zrovna vysílá, a ještě do toho film, s Jiřinou Bohdalovou v hlavní roli, Svatá.
Takže jsem dva roky dřel jako kůň, až teď to mám trošku volnější. Měl jsem čas trochu odpočívat, byl jsem na chalupě a tak. Ale stejně s vědomím, že od začátku září točíme Mámu, tenhle film. Takže už to máte v palici, už si o tom přemýšlíte, jak to natočit, jak to režírovat, jak to celý udělat.
Takže sice jsem měl volno jakoby papírově, ale stejně ta hlava pořád jela, pracovala.
Na to bych možná rovnou navázal. Česká televize vydala oficiální vyjádření, že se tady na Jižní Moravě natáčí právě tohle psychologické drama Máma, tak o čem, co můžete říct, o čem tady tento snímek bude a kdy se na něj můžeme těšit, nebo kde ho uvidíme?
Tak je to takový boj za svobodu a za lidskou důstojnost. A vlastně o tom, že když v nějakém věku, když vám je třeba 9 nebo 10 let, udeří osud, tak člověk musí začít jednat s nějakou odpovědností a s nějakou odvahou. Je to příběh o mentálně postižené matce a její dcerce, které nechtějí, aby je osud od sebe rozdělil. Aby jedna musela prostě do ústavu pro mentálně postižené a druhá do dětského domova. Sledujeme jejich útěk před systémem. Myslím si, že to je dojemné, krásné.
Bude to možná až kachyňovský příběh, podle scénáře Marka Epsteina, který to napsal, což mám rád. Televize dneska jsou plný detektivek. Odskočit si k filmu s velkým F, k psychologickému dramatu, co už se dnes běžně netočí, je pro mě obrovský kompliment. Velké poděkovaní patří České televizi, že se takovým tématem zabývá.
A je důkaz, že Česká televizi má svůj smysl. Takže já jsem určitý obhájce a zastánce České televize. I v těch debatách, které se dneska vedou, jestli zvýšit či nezvýšit koncesionářské poplatky. Já prostě mohu svědčit o tom, že ten barák a ta instituce jménem Česká televize má svůj smysl.
Takže souhlasíte se zvyšováním koncesionářských poplatků?
No takhle: od roku 2008 zvýšené nebyly. A když si vezmete, co udělaly ceny benzínu, co udělaly ceny pronájmů, co udělaly, já nevím, honoráře, platy a tak dále, všecko jde nahoru!
To znamená, jestli pořád chceme udržet ten barák Českou televizi v nějaké kondici, v nějaké formě a chceme, aby točil ambiciózní filmy právě typu Máma s velkým M nebo pohádky typu Anděl Páně a tak dále, aby to prostě mělo nějaký smysl, tak pak samozřejmě to zvýšení je nutné. Nemůžeme pracovat za investice z roku 2008.
Každý finančník jistě, a EFI obzvlášť, pochopí tento argument.
Rozumím.
A ohledně Anděla Páně jste mi rovnou nahrál a nemůžu si odpustit otázku, jestli si opět stoupnete i před kameru?
Asi ne. Já už před kameru nepatřím, já jsem si svoje asi odvedl a hlavně, když pak máte tu zkušenost s opravdovými herci, kde každé písmeno ve slově HEREC je velké, ať začneme u Ivana Trojana, Josefa Somra, točil jsem s Janou Hlaváčovou, Jiřinou Bohdalovou či Jiřinou Jiráskovou, to je hafo geniálních herců. Z těch mladších Jirka Dvořák, Pavel Kříž a Anička Geislerová. Pak vidíte zpoza kamery, jak vypadá herectví. Já jsem si vědom, že na toto nemám talent a nikdy jsem ho vlastně neměl. A hanba by mě fackovala mít takovou ješitnost, abych se vedle nich snažil před kameru vsírat, to je to správný slovo, nebo postavit.
No, prostě tam nepatřím.
Nejste na sebe zbytečně tvrdý?
Ne, patřím za kameru. Věřte mi. Mně je tam líp.
To asi tomu rozumím. Je lepší to mít v rukou.
Je jedno, jestli děláte film anebo jestli děláte finance anebo jestli opravujete zámek anebo jestli děláte marketing. Je to úplně vlastně fuk. Vlastně člověk by se měl snažit dělat ty věci, pro které byl Pánem Bohem, stvořitelem, nebo jakkoliv to nazveme, poslán.
Takže říkáte, že je hlavně důležité, že Vás to baví a že ta kvalita zatím bude vidět?
Jestli jste kovář nebo děláte jiné řemeslo, v tom není rozdíl, protože i filmařina je řemeslo. Já už o sobě neříkám, že jsem umělec, ale říkám, že jsem řemeslník.
Ještě jsem ale nedostal odpověď na otázku, kdy tento snímek Máma uvidíme? Je nějaké předpokládané datum?
Teď ho točíme, čekal bych uvedení od příštího podzimu dál. Přeci jenom zhruba rok asi bude trvat, než to dokončíme a než to někdo nasadí do vysílacího schématu Česká televize. To je běžný čas.
Dobře, děkuji.
Na internetu jsem zjistil, že se o Váš píše, že filmy přirovnáváte k burčáku, tak co vy a burčák? S ohledem na aktuální vinobraní.
Ano, máte pravdu. Přiznám se, nejsem úplný fanoušek tohoto moku.
Kdysi, možná jako patnáctiletý jinoch, jsem si z pití burčáku neodnesl příliš hezké vzpomínky.
Ale od vína jsem úplně neutek. Dávám přednost italským červeným plným vínům. Tak to je prostě asi moje parketa, kde se rád pohybuji. Ale burčákem mě nepohostíte, radši přineste EFI Dvanáctku.
A měl jste i naše řemeslné limonády, tady nám je paní číšnice donesla, ochutnal jste?
Ještě asi ne, protože ony jak mě viděly, tak si řekly, aha, ten Strach je zralý na pivo.
Ale víte, mě baví, že tato firma má tak široké portfolio – od řemeslného piva, limonád až po hotely, zámek. Nevěděl jsem, že taková firma existuje, zabývající se financemi – a vlastně jsem hrozně nadšený, že se dá takhle poctivě makat, pracovat, vydělávat, bohatnou a reinvestovat do něčeho, co má smysl. Takže vám strašně držím palce a fandím. Doufám, že vyděláte mnoho, mnoho miliard. Až vyděláte ještě více miliard, než už jste vydělali, tak si třeba vzpomenete, že byste Strachovi mohli po zámku také zasponzorovat nějaký další film.
Třeba příště. To zní dobře.
V titulcích filmu to jste ještě nebyli, viď?
To ne.
S pivovarama to se vám to tady dělá frajeřinka. Ale udělat film, biják, pořádnej. To jste ještě nezkusili.
To zní velmi dobře.
Jak je v jedné hře: „Piš, střádej, barde, až budeš mít dvacet milionů, zaúčtujeme spolu.“
A tak Vy byste nepřemýšlel, že byste se stal jedním z investorů a právě měl třeba „podíl“ tady na Zámku Račice.
No nikdo mi to nenabídl, to zaprvé…
Já si myslím, že taková nemovitost má mít jednoho vlastníka a čím má více investorů, tím více hlav a názorů, co do toho mluví. To není takhle dobré.
Rozumím, my spíš vydáváme dluhopisy, které jsou zajištěné právě zástavním právem k tomuto zámku, takže jste jakoby nepřímým vlastníkem, ale rozumím.
Že bych si mohl koupit jako dluhopísek a mít tady prostě kousek cihly třeba.
Ano, ano, ano.
Že by tam pak byla cedulka – Tyhle ty dva kameny jsou pana režiséra Stracha, jinak celý Zámek je náš.
Podpis EFI.
A tak když byste tu natáčel, tak bychom Vám dali možná o cihlu navíc.
[SMÍCH]
Za celou společnost i Zámek Račice Vám moc děkuji za rozhovor.
Taky moc děkuji. Bylo to milé.
Na závěr bychom chtěli poděkovat Jiřímu Strachovi za jeho čas a ochotu podělit se s námi o své myšlenky a zkušenosti. Jeho vášeň pro filmovou tvorbu a schopnost přenést diváky do jiných světů je inspirující. Film “Máma” slibuje být dalším skvělým příspěvkem do jeho bohaté filmografie.
Děkujeme vám, že jste si rozhovor dočetli až sem a u dalšího rozhovoru na Zámku Račice na slyšenou.
